Jeďte do sladké slunné jižní Francie, kde slunce svítí 300 dnů v roce a litovat nebudete. Ochutnejte výborné ústřice a několik druhů vysušených klobás, výtečné sýry s dobrými saláty či olivami, zapijte skvělým vínem. Kvete tu levandule a voní báječné koření. Cestování začněte třeba v "u tří Marií"...

Zajeďte do městečka St. Maries de la Mer

Zajímavé cikánské městečko St. Maries de la Mer, které se rozprostírá v deltě řeky Rhony, v Národním parku Camargue, rozhodně nezapomeňte navštívit. Delta Rhony je zde rozlehlá a ještě než se její sladké vody osolí ve Středozemním moři, vytvoří nesčetné množství mokřin, lagun a rybníčků, kde hnízdí nejrůznější druhy ptáků. Potěšíte se hejny racků, buřňáků a růžových plameňáků.

Matka sv. Jakuba

Městečko St. Maries de la Mer je malé a každý se v něm zorientuje rychle. Na nábřeží je aréna pro koridu, Turistické informační centrum, přístav plný lodí a staromódní kolotoč. Všechny uličky vedou ke kostelu Stes-Maries (Svatých Marií). Dříve nesloužil jen jako stánek duchovní, ale i jako pevnost. Z její věže je vidět daleko na moře a daleko do kraje, proto v dřívějších dobách chránil místní lid před invazí pirátů.

St. Maries de la Mer je také důležitou zastávkou poutníků Svatojakubské pouti. Marie Salomé je matkou svatého Jakuba a Jana. Santiago de Compostela prý má ostatky sv. Jakuba a St. Maries de la Mer zase ostatky jeho matky.

Camargueský kříž je vidět na domech, na autech, je vyvedený z kovu, keramiky i skla, vyšitý, namalovaný, na pohlednicích, prostě na všem. představuje emblém kostela v St. Maries de la Mer. Skládá se ze tří částí – podkovy, kříže a srdce. Vrchní část kříže zobrazuje nástroj tvaru trojzubce, které používají místní kovbojové. Podkova symbolizuje rybáře regionu.

Tři Marie a cikánská princezna Sára

Město bylo nazváno podle Marie Jacobe, Marie Salome a Máří Magdaleny. Podle legendy tyhle tři Marie, spolu s Lazarem, přistály u provensálských břehů, po dlouhém boji s vlnami. Připluly v bárce bez vesel, na které putovaly z Palestiny, kde byly pronásledovány Židy. Na bárce s nimi uprchla i jejich služebná, černá Sára, která se později stala patronkou cikánů. Ode dávna do kostela ke svaté Sáře přicházeli cikánští poutníci ze všech koutů světa.

V malé kryptě kostela, kde je její socha, je děsné vedro od neustálé záplavy zažehnutých svíček. Na stěnách visí obrázky, na přibitých cedulkách jsou vyryty projevy díků, všude je spousta fotek, vzkazů a přání.

Každý rok na konci května se v St. Maries koná cikánská pouť, či spíš festival, kam se sjedou davy lidí. Dříve cikáni přijížděli na koních, ve vozech, v kočárech, později v maringotkách a dnes v autech, karavanech a obytňácích. V ulicích se zpívá, tančí, hraje a konají se procesí, při kterých se socha svaté Sáry nese městem až k moři, do jehož vln se vhodí.

Manades, bílí koně a býci černí jak noc

Nezapoměňte se jít podívat na místní trh, kde se nabízí tradiční camargueské a provensálské speciality, typické oblečení a postroje na koně. Bílí camargueští koně jsou zde proslulí a jsou opravdu krásní. Místní kovbojové je chovají na farmách, kterým se zde říká „manades". Ještě černí "kamarští" býci postávají v ohradách. Je na nich nápis „Pozor, býci chovaní k boji!" a jde z nich opravdu strach i na několik desítek metrů.

Camargueská korida

je úplně jiná než ta španělská. Toreador býka nezabije, nepíchá do něj, ale snaží se získat kokardu, která je umístěná mezi jeho rohama. V aréně běhá a skáče "jako rozzuřený býk", což on vlastně je, a děsivě hází hlavou ve snaze nabrat nějakého svižného toreadora na rohy. Říká se jí "nekrvavá korida", tedy myšleno - nekrvavá pro býka. Pro toreadora to může dopadnout klidně i „španělsky", .. někdy to dost bolí...

Bude se vám líbit v tomto kraji skvělého vína, křehkých dlouhých baget, výtečných sýrů, móc dobrých husích paštik a vynikajících tvrdých "taureau" klobás, tedy klobás z býka. Hodně turistů využívá možnost zaplatit si vyjížďku po okolí na krásných koních. Trochu se pokochat nádhernou přírodou a úžasnými růžovými plameňáky.